DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
Plemeno Kavkazský pastevecký pes

Kavkavský ovčácký pes

Povaha

Povaha je to, co je na kavkazákovi považováno za nejcennější. Je to silný, impozantní pes, bez známek hysterie a vždy s výraznou obrannou reakcí. Od přírody je ostrý a nedůvěřivý k cizím lidem. Jeho ostrost se nesmí nikdy dostat mimo kontrolu svého pána. Přesto většina jedinců tohoto plemene bývá tolerantní až kamarádská i k lidem, kteří k jejich rodině pravidelně docházejí na přátelské návštěvy. Pokud si děti hrají příliš divoce s jinými (cizími) dětmi, může se stát, že je bude chtít chránit. Majitel kavkazského ovčáka tedy rozhodně musí být zodpovědný a rozumný člověk, připraven pochopit "životní styl kavkazáků".
Jedná se o skromného až uzavřeného psa, naprosto samostatného a sebejistého. Přímo by se dalo říci, že je doslova sebevědomí samo. Nesnese nespravedlnost. Je nezávislý a spoléhá jen sám na sebe. Má bleskurychlé reakce a vlastní uvažování. Psi se špatnou socializací se nezřídka v cizím prostředí necítí dobře a chovají se nejistě nebo naopak ostře.
V každém případě to není pes do rukou lidí, kteří se chtějí předvádět či jsou bez morálky. Každopádně majitel kavkazského ovčáka si musí být jist sám sebou, a to jak fyzicky, tak duševně. Kavkazák potřebuje majitele, který bude respektovat jeho a on zase na oplátku svého pána. Toto tajuplné plemeno může vlastnit pouze člověk, který chápe jeho tak trochu umíněnou, přírodní a hrdou povahu.

Vady:

- lenost
- důvěřivost vůči cizím lidem
Těžké vady:

- bázlivost (zbabělost)
- silný flegmatismus
- chybějící ostrost

Je to stoprocentní hlídač, naprosto neúplatný, má perfektní sluch, ale i čich a zrak, odolává extrémnímu severskému klimatu který ho předurčuje životu ve venkovních podmínkách, velice ostrý a razantní pes, mistr bojových umění.

Naprosto souhlasím s titulní stranou knížky Žraloci v psí kůži autorky Ireny Sehnerové která charakterizuje Kavkazské ovčáky tímto: síla šelem medvědovitých, majestátní jak hory Kavkazu, sloní paměť, odolnost a houževnatost, perfektní obraný a strážní instinkt, krvelační grizzliové. Když je Příroda tvořila, přes rameno jí hledělo Peklo!

 

Tělo a vzhled

Kavkazští pastevečtí psi jsou více než středně velcí.

Výška v kohoutku u psů je od 65 cm a fen od 62 cm, horní mez není ohraničena. Konstitucí je to pevný pes, s dobře vyvinutými svaly a masivní kostrou. Hlava má širokou lebeční část, lícní kosti jsou silně rozvinuté. Morda je kratší než délka čela, málo zaostřena. Oči jsou tmavé, hluboce posazené. Krk je svalnatý, krátký. Hrudník je hluboký, kulatý. Břicho úměrně vtažené. Zadek je postavený horizontálně. Ocas je vysoko posazený, drží se srpovitě nebo v kole, dovoluje se kupírování. Srst je rovná, hrubá, podsrstí je silně rozvinuté, světlejšího odstínu. Na hlavě a předních stranách nohou je vlas kratší, vydatně přiléhající. Zbarvení je pásmově šedivý, světlých a rezavých odstínů, hnědý, tygří, skvrnitý.

 

 

 

Historii kavkazáka

O původu kavkazského ovčáka se bohužel nezachovaly žádné přímé důkazy, ale jedná se o jedno z mála plemen, u kterého není těžké se dovtípit, jak a kde vzniklo. Je to plemeno zcela původní, s typicky samostatným jednáním, tedy jak se také jinak říká -- jedná se o plemeno přírodní. Nevznikl ze žádného existujícího plemene či křížením určitých plemen a prokazatelně existuje minimálně 600 let. Jeho povahové vlastnosti a exteriér se s přispěním jisté izolace a specifického využití velice rychle ustálili. Od počátku se jeho chov, i když se o chov jako takový ještě nejednalo, soustředil v oblastech mezi Kaspickým a Černým mořem, dále pak v pohoří a podhůří Kavkazu. Po celou svou existenci byl používán ke střežení a obraně stád ovcí zejména před vlky a zloději, posléze také k hlídání majetku a své "lidské smečky". Toto poslání si udržel doposud.


V počátcích se v chovu uplatnili pouze nejsilnější, nejodvážnější, nejostřejší, ba přímo nejagresivnější jedinci. Exteriér byl v chovu kavkazského ovčáka až druhořadý. V rusky mluvících zemích, v místech kde je toto plemeno ke střežení obrovských stád ovcí doposud využíváno, selekce takto směrovaná nadále trvá.

Do západní Evropy se kavkazští ovčáci poprvé dostali v roce 1969, a to nejdříve do bývalé NDR. Přesto poprvé zde byli vystaveni až v roce 1977 - v Kolíně nad Rýnem. Do naši země byl první kavkazský ovčák, lépe řečeno přímo chovný pár - pes Finn von Gräuen Räuber a fena Dunja von Gräuen Räuber, importován v roce 1980 z tehdejší NDR Jiřinou Řapkovou z Rokycan (v té době chovatelkou bobtailů). V roce 1983 byl od tohoto páru odchován první vrh kavkazských ovčáků na našem uzení, v chovatelské stanici "Ohrožený Ranch".

 

V roce 1999 Českomoravská kynologická unie schválila změnu názvu tohoto plemene a z "kavkazského ovčáka" se v mžiku stal "kavkazský pastevecký pes". Bylo to údajně proto, že se nejedná o ovčáckého psa, nýbrž psa pasteveckého, (snaha psy jednoznačně rozškatulkovat). Přesto je nasnadě, zda tato změna byla správná, neboť směrodatný by měl být především název přeložený "z mateřštiny", který zní "kavkazskaja ovčarka", tedy kavkazský ovčák.

 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz

Administrace WebSnadno | Tvorba webových stránek na PageRide.com  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek